O KLOUBECH V LIDSKÉM TĚLE

01. Prosinec 2015

POHYB JE RADOST, ALE VYSTAVUJE KLOUBY TŘENÍ A OPOTŘEBENÍ 

V lidském těle je více než 100 kloubů, které umožňují tělu pohyb. Chrupavky musí odolávat velkým nárazům ! Při běhu či skoku dosahují zatížení až několika set kilogramů na 1 cm2 ! Při opakovaných nárazech vznikají v chrupavce mikrotrhlinky, které jsou příčinou poškození chrupavky a kolagenu. 
Kloub, latinsky Articulatio, je nejobecnější definicí popsán jako pohyblivé spojení umožňující pohyb kostí. Jednotlivé kosti jsou spojeny buď pevně jinou pojivovou tkání (např. spojení pánevních kostí chrupavkou), nebo jako tomu je v tomto případě, spojením kloubním, ve kterém se dotýkají dvě (klouby jednoduché) a více (klouby složené).

Schema stavby kloubu

Kloubní hlavice a kloubní jamka tvořené kostní tkání jsou hlavními částmi. Jejich tvar je různý a udává velikost i rozsah pohybu v kloubu. Může být válcovitý, sedlovitý, nepravidelný apod. Obě části jsou potaženy chrupavčitou vrstvou – hyalinní chrupavkou, pojivovou tkání, která se skládá z buněk a mezibuněčné hmoty obsahující vláknitý a amorfní podíl. Vláknitý podíl, který je zastoupen ve větším množství, je tvořen především kolagenem. Amorfní podíl je složen především z proteoglykanů a vody, Při opotřebení hyalinních chrupavek dochází k poškození kolagenních vláken a celkovému úbytku kolagenu. 

Chrupavka a kloubní hlavice jsou zasazeny v kloubním pouzdře, které je upnuto na jejich okraji. 
Kloubní pouzdro je vystláno synoviální blankou – membránou, která téměř souvisle vystýlá vnitřní povrch kloubu. Membrána nekryje kloubní chrupavky ani disky a menisky - pokud jsou v kloubu přítomny. Synoviální membrána se obvykle upíná na kost v těsné blízkosti kloubních chrupavek a někdy lehce přesahuje i na jejich povrch. Na vazivovou vrstvu kloubního pouzdra buď těsně naléhá nebo je od něho oddělena různě silnou vrstvou řídkého vaziva. U většiny kloubů je synoviální vrstva oddělena od fibrózní vrstvy řídkým posunlivým vazivem s proměnlivým množstvím tukových buněk. Synoviální membránu tedy netvoří na nitrokloubním povrchu pouze souvislá vrstva buněk (synovialocytů), ale i vrstva kolagenních vláken. Synovialocyty fagocytují, tvoří kolagenní vlákna a mezibuněčnou hmotu vazivové vrstvy kloubního pouzdra a produkují hyaluronovou kyselinu. Hlavní funkcí synoviální membrány je produkce synoviální tekutiny, což je čirá, bezbarvá nebo jen mírně nažloutlá viskózní tekutina, která snižuje tření kloubních ploch a zvyšuje přilnavost jednotlivých částí.

Synoviální tekutina - „kloubní maz“ je dialyzátem krevní plazmy a produktem buněk tvořících synoviální membránu. K dialýze dochází přes stěnu kapilár, které probíhají těsně pod povrchem synoviální membrány, přes kterou se tekutina dostává do kloubní dutiny. Buňky synoviální membrány (synovialocyty) syntetizují kyselinu hyaluronovou. Složení i množství synoviální tekutiny v kloubu je velmi proměnlivé. U velkých kloubů končetin se množství tekutiny odhaduje na 2 - 4 ml (kolení kloub), a pro její složení je typická přítomnost až několika tisíc buněk v 1 mm3. Jde především o některé typy bílých krvinek a o fagocytující buňky. 

Transport látek přes synoviální membránu závisí na velikosti jejich molekuly. Malé molekuly (aminokyseliny, peptidy, krystaloidy) procházejí štěrbinami mezi synovialocyty rychle a snadno v obou směrech. Toho lze využít při podávání léčiv do kloubní dutiny nebo při perorálním podávání kolagenních peptidů.  

Velké, např. proteinové molekuly přes synoviální membránu procházejí pouze tehdy, jsou- li synovia-locyty fagocytovány. Kloubní dutinu mohou pak opouštět mízními cévami, které doprovázejí krevní kapiláry. Tento proces je velmi pomalý a pohlcené zbytky, např. krevního barviva (důsledek krevního výronu), jsou ve fagocytujících buňkách přítomny i po několika měsících. 

Kyselina hyaluronová produkovaná synovialocyty, je vázána na bílkoviny synoviální tekutiny s nimiž vytváří obrovské molekulární komplexy. Samotná kyselina tvoří trojrozměrné prostorové sítě, které svoji hustotou omezují pohyb ostatních látek v roztoku, a vytváří tenký film oddělující třecí povrchy kloubních chrupavek. Tření tak probíhá především přímo v lubrikační vrstvě a kloubní povrchy jsou méně opotřebovány. Patologické procesy (např. záněty), které mění její složení, mění i tribologické vlastnosti synoviální tekutiny. Důsledkem těchto změn je obvykle poškození chrupavek. Za fyziologických podmínek se kloubní plochy po sobě pohybují s třením, které odpovídá tření dvou kousků ledu. 

Hojení synoviální výstelky má rozhodující význam pro hojení kloubních chrupavek, a tím i pro udržení funkčnosti celého kloubu. 
Synoviální tekutina má v kloubu tři klíčové funkce: zabezpečuje výživu bezcévných kloubních chrupavek (disků a menisků), zvyšuje a udržuje pružnost chrupavek, a snižuje tření kloubních ploch, čímž snižuje jejich opotřebení. Nedostatek synoviální tekutiny vede k nedostatečné výživě a regeneraci kloubu a zapříčiňuje omezenou funkčnost a odolnost kloubů a následně bolestivá onemocnění, kdy nejrozšířenějším onemocněním kloubů je osteoartróza.

Osteoartróza je výsledkem selhání obnovy chrupavky.*
*PAVELKA K., ROVENSKÝ J., KLINICKÁ REVMATOLOGIE. PRAHA: GALÉN 2003.