LYMESKÁ BORELIÓZA A BOLESTI KLOUBŮ

04. Prosinec 2015

Boreliózou, jako i dalšími chorobami onemocníme při snížené obranyschopnosti organizmu.

Toto onemocnění nás vede ke smíření se s heslem "zemři a naroď se" plutonského principu, který jde bezohledně až do konce. K uzdravení je nutné si nic neslevit, toto musí vyjít z pokory a poznání, že člověk beztak nezůstane ničeho ušetřen a tak se má připravit na všechno.  Je třeba přinést oběť, obětovat své EGO.

"Bolesti kloubů přišly z ničeho nic a nic mi nepomáhá, nemohu chodit, ztrácím rovnováhu, brní mě celé tělo", je častým sdělením lidí postižených bolestmi kloubů, za nimiž stojí prodělaná lymeská borelióza. O této nebezpečné a kvalitu života poškozující chorobě víme velmi málo. Je to multisystémové infekční onemocnění způsobené spirochetou Borrelia burgdoferi, B. garinii, B. afzellii. Toto onemocnění přenášejí nejenom klíšťata, malí a nebezpečně jedovatí upíři, ale i ostatní bodavý či krev sající hmyz. Zamoření klíšťat v Česku je 30 %ní, v USA až 80 %ní.

Když v roce 1975 jisté dvě matky z městečka Old Lyme ve státě Connecticut v USA, jejichž děti měli zánět kloubů, ztropily povyk, neměli ponětí, co z toho vzejde. K znepokojení je vedla skutečnost, že podobné případy se v jejich okolí objevily ještě u dalších dvanácti dětí. Lékaři onemocnění označili za známé, ale velice vzácné. To matkám nedalo spát a z obavy, že se jedná o poškození neznámým jedem nebo infekcí uvědomily o tom ministerstvo zdravotnictví.

Všechny děti onemocněli v létě, pocházeli z předměstí a u řady z nich onemocnění předcházelo zarudnutí kůže. Tato skutečnost vzbudila podezření, že by se mohlo jednat o neznámé infekční onemocnění a že by tu mohla být spojitost s klíšťaty. Pracovně se tomuto onemocnění se zánětlivým postižením kloubů začalo říkat Lymeská nemoc.

Teprve v roce 1981 se původce onemocnění podařilo objevit. Je to bakterie z rodu borrelií. Od té doby se toto onemocnění označuje jako Lymeská borrelioza. V osmdesátých letech se na stránkách odborných časopisů objevila nepřeberná spousta článků z celého světa o této nové infekční nemoci. Je to ale opravdu nová nemoc?

Nejnápadnější postižení u lymeské borreliozy je na kůži a právě to je možné v historických pramenech vypátrat v Evropě. Ani zmínka o něm není u původních obyvatel Ameriky. Právě tato skutečnost zavdala příčinu k vyslovení bonmotu o spolupráci Ameriky a Evropy v předávání infekcí. Hlavně ale vyšlo najevo,že lymeská borrelioza není nové onemocnění, na světě se vyskytuje již nějaké to století.

Příčina lymeské borreliozy

Příčinou je bakterie, která byla podle svého objevitele nazvána Borrelia bugdorferi. Když víme, co infekční onemocnění způsobuje, všechno ostatní je již hračkou. Nyní již můžeme postupovat krok za krokem.

Jak jí můžeme dostat: Borrelii na nás přenáší klíště. To se infikuje od zvířat v přírodě. Borrelie může infikovat všechna teplokrevná zvířata včetně ptáků. Proto se infekce neomezuje pouze na určité lokality, jako je tomu například u klíšťové encefalitidy. Každé klíště může být infekční, ať je odkudkoli. Ukazuje se, že pět až třicet klíšťat ze sta má v sobě tuto infekci. Že by vás infikovali komáři či jiný létající, krevsající hmyz je krajně nepravděpodobné, ale možné. V jejich organismu se borrelie mohou vyskytovat, ale většinou ne v dostatečném množství.

Příznaky lymeské boreliozy

Zpočátku mohou být postiženy všechny hlavní tepny, které na duchovní úrovni vyjadřují hranice, kontakt a něžnost, potom po klidové fázi může infekce přejít na orgány a nervy. Kousnutí úskočným, malým a nebezpečně jedovatým upírem způsobí válku na povrchu, která se později rozšíří na nejrůznější orgány, tj. oblasti témat a postihuje také nervový tj. informační systém těla.

První kožní příznaky se mohou po týdnech, měsících či letech projevit neurologickým, kloubním, srdečním nebo jiným postižením. Onemocnění lymeskou boreliózou má tři stadia, mezi kterými bývá různě dlouhé období zdánlivého klidu.

1. stadium - se projeví za 3 až 30 dní v místě přisátí klíštěte nebo kousnutí hmyzem začervenáním kůže o velikosti nejméně 5 cm v průměru. Většinou nesvědí ani nebolí, šíří se do okolí a v centru bledne. Někdy se projevují příznaky "letní chřipky" - zvýšené teploty, bolesti svalů, kloubů, únava, bolesti hlavy, ztuhnutí šíje. V tamto stadiu je třeba navštívit lékaře, upozornit jej na možnost onemocnění lymeskou boreliózou. Lékař pak nasadí léčbu antibiotiky, která je v tomto stadiu účinná, ale i tak by měla následovat další přírodní léčba vedoucí ke zvýšení imunity.

2. stadium - po období klidu, které trvá několik týdnů, až měsíců se mohou objevit nové příznaky, které jsou způsobené rozsevem borelií krevní cestou. Nejčastější jsou nervové příznaky s postižením kořenů míchy nebo hlavových nervů. Téměř typickým příznakem je oboustranná obrna lícního nervu. Pro toto stadium jsou také typické bolesti kloubů bez otoku. Bolest se projevuje v jednom nebo více kloubech současně a trvá několik hodin až několik dní. Přítomnost borelií v organismu může zapříčinit zánětlivé změny v kloubech a také v dalších orgánech, např. srdci, játrech, ledvinách nebo v oku. Postižení očí a očního nervu se projevuje rozmazaným mlhavým viděním, zvláště pak po fyzické zátěži, např. chůzi.

3. stadium - může být pokračováním 2. stadia nebo se objeví po několika měsících až letech. Nejčastěji jsou postiženy klouby, kůže - ekzémy, nervový systém, zažívací systém. Pro toto stadium je typické postižení jednoho velkého kloubu, jako je koleno, kyčel, loket nebo rameno. Chronické neurologické poškození se může objevit po několika letech latentního stadia s příznaky klinicky podobnými roztroušené skleróze nebo psychickými projevy jako jsou poruchy spánku, snížená schopnost koncentrace, depresivní stavy či chronický únavový syndrom či syndrom vyhoření. Za těmito problémy je velmi často postižení sleziny, což je orgán, kterému tradiční čínská medicína, ale i sv. Hildegarda připisují klíčový význam pro zdraví celého organismu, neboť slezina je důležitým orgánem pro imunitu. Při postižení sleziny ztrácejí končetiny sílu a pohyblivost, objevují se bolesti palců u nohou, svalstvo ochabuje, chřadne a ubývá. Objevují se bolesti v oblasti žeber, hrudní a krční páteře. Rty jsou bledé, povadlé, suché a pociťujeme sníženou chuť k jídlu. Zvyšuje se tvorba slin, které jsou husté a mohou i samovolně vytékat z úst. Při současném narušení rovnováhy na dráze sleziny a srdce dochází ke zhoršení myšlení a k dalším psychickým potížím. V hloubi duše se člověk cítí opuštěný, nemilován a ztrácí radost ze života a vůli ke každodennímu boji s běžnými životními problémy. Právě ztráta radosti ze života je projevem oslabené imunity. Právě posilování imunity je nejlepší prevencí lymeské boreliózy.

Léčení lymeské boreliozy

Většina praktických lékařů i odborných lékařů je dnes dostatečně informována o Lymeské borrelióze a diagnostice i racionální léčbě Lymeské borreliózy.  Zpravidla je proto respektováno doporučení, aby při rozvoji erytému o průměru nejméně 30 mm, navazujícího na přisátí klíštěte či poštípání hmyzem, byla zahájena léčba širokospektrým antibiotikem. Není vhodné vyčkávat výsledků sérologických testů. Lékem volby je u dospělých osob doxycyklin v dávce 200 mg/den  po dobu nejméně dvou týdnů, který je podle nedávno publikovaného doporučeného postupu schváleného pracovní skupinou Americké neurologické společnosti považován za účinnou léčbu i v případě neuroborreliózy. Dále jsou za účinná antibiotika pro léčbu časné nebo i diseminované fáze s kloubním případně jiným postižením, ne však afekcí NS, považována i betalaktamová antibiotika. U dětí mladších 12 let a u dospělých, kteří trpí alergií na tetracykliny, se podává ampicilin, oxacilin nebo makrolidová, azalidová či cefalosporinová antibiotika. Rozhodnutí o rozšíření diferenciálně diagnostického a léčebného postupu je založeno na posouzení klinického nálezu a na výsledcích laboratorních vyšetření.

Léčba perorálně podávanými antibiotiky, především již opakovaně zmiňovaným doxycyklinem, je považována za postačující léčbu u osob s časnou lokální formou postižených  kožními projevy borreliózy. Dále je doporučena při artralgiích, myotenesmopatiích  a při možné  neuroborrelióze, neověřené vyšetřením moku,  na sklonku časného lokalizovaném stádiu s erytémem. Takovýto postup přichází v úvahu i při diseminovaném stádiu borreliózy, kdy není ještě plně potvrzena diagnóza neuroborreliózy či jiného závažného orgánového postižení.

Pro léčbu lokálního stádia borreliózy, případně diseminované borreliózy bez závažných víceorgánových projevů jsou indikována následující antibiotika

·         doxycyklin v dávce obvykle 200 mg/ den, raději po dobu 21-28  dnů.

·         amoxicilin v dávce 3x1 g/ den po dobu 14 - 21 dnů.    

Doporučovány jsou také

·         makrolidy (erythromycin, roxithromycin) v běžném dávkování po dobu tří týdnů.

·         azalidy - azithromycin se podává v dávce 500 mg/den při kožních projevech po tři až sedm dnů. Po pětidenní přestávce lze jeho podávání opakovat.

V indikovaných případech se podávají

·         cefalosporiny  - především  2. generace - perorálně  při  intoleranci/alergii na doxycyklin či betalaktamová antibiotika.

·         u nemocných při ověřené nebo velmi pravděpodobné diagnóze  neuroborreliózy, podpořené přesvědčivým a typickým nálezem v moku a potvrzené jak sérologickými metodami, tak vyšetřením krve a moku metodou PCR, je indikována parenterální léčba širokospektrým antibiotikem přestupujícím hematoencefalickou a hematolikvorovou  bariéru. Při výrazném klinickém nálezu, krutých bolestech a výrazné proteinocytologické asociaci s vysokou hladinou IgM a IgG v moku, je odůvodněné zahájit léčbu širokospektrými antibiotiky před obdržením výsledků sérologických vyšetření nebo PCR.  Lékem volby rozvinuté neuroborreliózy a dalších orgánových projevů pokročilé neuroborreliózy  nadále v České republice zůstává

·         benzylpenicilin v dávce 4 x 5 mil. jednotek / den v infúzích po dva, ojediněle po tři týdny.  Při alergii na penicilin, při flebitidě nebo při neúspěchu léčby benzylpenicilinem se obvykle využívá k zahájení léčby či k přeléčení některý z cefalosporinů.Stále častěji je namísto benzylpenicilinu podáván účinný a dobře snášený ceftriaxon.                                                                                                                             

Z cefalosporinů lze podávat:

·         ceftriaxon  v dávce 2 g/ den v infúzi, ojediněle i nitrosvalově po dobu nejméně dvou týdnů. Při přetrvávajících potížích a nálezu v mozkomíšním moku se pokračuje v aplikaci po dobu tří, vzácně čtyř týdnů.    

Lze podávat i

·         cefotaxim v dávce 3x2 g/ den v infúzi po dva až tři týdny, případně

·         ceftizoxim v dávce 3x 1 g/den v infúzích po dobu dvou týdnů.

K doléčení nemocných s rozvinutou neuroborreliózou se při obavě z možné perzistence borrelií po skončení parenterální léčby antibiotiky podává doxycyklin v dávce 200 mg/24 h po dobu 14 – 21 dnů.  Takovýto postup je podložen údaji o přestupu doxycyklinu jak intracelulárně, tak přes zánětlivě postižené mozkomíšní pleny i přes hematoencefalickou bariéru.

Podává se i azithromycin, makrolidy a některá chemoterapeutika – a to i u neuroborreliózy.

Paušální, opakované a dlouhodobé podávání antibiotik, jež může být provázeno nežádoucími účinky a potenciálně závažnými komplikacemi při podezření na „nedoléčenou, chronickou“ borreliózu, jehož se mnozí pacienti trpící borreliofobií dožadují jen na základě zvýšených titrů specifických protiborreliových protilátek, je považováno jednoznačně za neindikované. Jednorázová pozitivita protiborreliových protilátek třídy IgM či IgG   zjištěná metodou ELISA či Western blotting  nemá být považována za průkaz recidivy či aktivity  borreliové infekce. Jinak je tomu ovšem u pacientů, u nichž byla prokázána intrathekální tvorba specifických protiborreliových protilátek v moku, podpořený i nálezem zánětlivých změn při kontrolním vyšetření moku a na MRI či abnormálním nálezem SPECT-CT u pacientů trpících kognitivní dysfunkcí, exhaustivními potížemi, nebo s dispersní neurologickou symptomatikou. V takovýchto případech podáváme širokospektrá antibiotika podle výše uvedeného schématu nitrožilně i opakovaně. Právě tak kontrolujeme nálezy v moku, krvi, případně dalších tělesných tekutinách či sekretech.

Opožděné nasazení perorálně podávaných antibiotik při rozvinutých kožních projevech nebo v rozvinutém diseminovaném stádiu zvyšuje nepochybně riziko méně příznivého efektu léčby a přechodu do chronické borreliózy.

Podobně se má léčba širokospektrými antibiotiky, obvykle doxycyklinem, zahájit při odůvodněném podezření na orgánové postižení včetně postižení NS, které navazuje na erythema migrans.  Platí to i pro případy, kdy ještě nejsou k dispozici výsledky sérologických testů, a kdy se rozhoduje pouze na základě typického zánětlivého vzorce v mozkomíšním moku nebo v kloubním punktátu.

Kromě antibiotik jsou indikována podle klinických projevů i nesteroidní antirevmatika, myorelaxancia, chondroprotektiva či antimalarika.

POZOR: Co se chondroprotektiv týká, kontrindikován je glukosamin sulfát i chondroitinsulfát, neboť tyto látky se používají do kultivačního media pro růst borelií.