Revmatické choroby jsou na zemi déle než samo lidstvo

13. Září 2015

Co je vlastně revmatismus? Čím je revma? Málokdo zřejmě dnes tuší, že tato nemoc člověka sužuje již milion let, ostatní živočichy obývající naši planetu dokonce bezmála 50 milionů let. Revmatické choroby jsou tedy na zemi dokonce déle než samo lidstvo. Na kostrách zvířat, která zde žila mnohem dříve než člověk, se nacházejí změny, které způsobily právě tato onemocnění. Jiné kostry zase nesou známky tzv, Bechtěrevovy choroby, tzn. degenerativní změny kloubů páteře, kyčelních i jiných.

Tak ty mé potíže jsou revma?

A jak se projevuje revma? Jak poznám, že jím trpím? S takovými otázkami se profesor Adam setkával dnes a denně. A jaká byla jeho nejčastější odpověď? Jak jinak, že podaná přímo, jasně a srozumitelně – právě tak, aby jí jeho pacienti okamžitě a plně porozuměli: „Revmatismus je název pro mnoho různých nemocí, pro něž moderní medicína má příslušné názvy a jež většinou charakterizují obtíže v oblasti pohybového aparátu – tj. svalech, kloubech, páteři, kostech.“ Právě takto tedy obvykle odpovídá profesor Adam na často kladenou otázku „Tak ty mé potíže jsou revma?“. Jelikož jsou tedy revmatické choroby skupinou značně nestejnorodou, i způsoby jejich léčení se liší: „ Někde je třeba upravit dietu (dna), jinde zvýšit přísun vitaminu D (křivice, měknutí kostí) nebo podávat speciální léky (řídnutí kostí),“ osvětluje MUDr. Adam.

Pouze silný imunitní systém chrání naše tělo před nebezpečnými infekcemi

Ačkoliv se tedy vlastně v termínu revmatismus, revma spojuje řada různých onemocnění, lze nalézt několik znaků, které jsou všem společné. Předně – revmatické choroby lze charakterizovat jako nemoci pojiva. V tom tkví mimo jiné jejich nebezpečí – často bývá postiženo i pojivo ostatních orgánů, jako např. plic, ledvin, jater, očí, apod. Dokáží tedy plně zasáhnout takřka celé naše tělo. Dalším společným znakem je jejich spojitost s infekčními chorobami – zde se vyjevuje smysl profesorovy rady – dbát na své zdraví a otužovat a stimulovat imunitní systém, aby byl silný a odolný proti škodlivým vnějším vlivům a infekcím. Současně prodělané infekční onemocnění (často horních cest dýchacích) totiž může výrazně zhoršit revmatické potíže – proto je vždy třeba nemoc doléčit a hlavně nepřecházet: „Tato souvislost je u některých zánětlivých revmatických chorob tak zřejmá, že se stále myslí na příčinnou závislost – ta byla prokázána u revmatické horečky, kde onou infekcí je onemocnění beta hemolytickým streptokokem,“ vysvětluje profesor. Všichni revmatici, většinou bez výjimky, bývají rovněž citliví na počasí – nesvědčí jim vlhko a chlad - takové prostředí jejich obtíže jen zhoršuje. Mnozí z nich pociťují příchod špatného počasí i několik desítek hodin dopředu.

Věk nepodmiňuje nástup revmatu

Profesor rovněž vyvrací všeobecně rozšířené přesvědčení, že revmatismus postihuje pouze staré lidi - jeho degenerativní formy (na rozdíl od těch zánětlivých) začínají již v dětství či ranném mládí. Je to zřejmě dané tím, že u rozdílných druhů revmatismů se různí i jejich původ – a ten právě není podmíněn věkem: „Některé z nich mají svůj původ ve špatné látkové výměně (dna), v hormonálních poruchách (řídnutí kostí) nebo v poruchách nervových, v nádorových procesech, ba dokonce často je příčina neznámá,“ přibližuje MUDr. Adam.