Všestranně zaměřený člověk - Profesor MUDr. Milan Adam

14. Září 2015

Se jménem profesora Adama se pojí mnoho titulů, pojmenování, označení, přiřazení, zařazení či oslovení. Ani jedno z nich však, a to ať už samostatně či ve spojení s nějakým dalším, nevystihuje ani z poloviny charakter osobnosti tohoto vskutku všestranně zaměřeného člověka. Proč všestranného? Profesor Adam byl totiž nejen celosvětově uznávaným odborníkem v oboru revmatologie, jehož práce již mnoho desetiletí překračuje naše hranice, a předním odborníkem v oboru biochemie pojivových tkání a kolagenu především, ale rovněž prvním porevolučním ministrem školství, tělovýchovy a mládeže, který dětem školou povinným zařídil podzimní prázdniny, nebo starým pánem, který bez nejmenších potíží ovládal i nejmodernější techniku, a to včetně práce na PC, a který miloval hudbu a výtvarné umění.

Slavný rodák z Pardubic přišel na svět 28. května 1928 u Bubeníkových sadů. Domovskou univerzitou se mu stala Univerzita Karlova. Zde, na lékařské fakultě, roku 1952 promoval v oboru obecná medicína, o pět let později získal titul CSc. - kandidát věd na fakultě pediatrické a svou českou studijní dráhu zde završil dosažením titulu DrSc. – doktor věd roku 1969. Tím však jeho cesta za lékařským posláním teprve začíná – v následujících desetiletích cestoval a nabýval nových vědomostí na nejrůznějších vědeckých pracovištích – a to jak tuzemských, tak i zahraničních. Za tímto účelem navštívil např. Státní institut pro revmatologii a lázeňství v Budapešti v Maďarsku (1959) nebo Revmatický institut v Moskvě (1964). V 60. letech byl prestižním vědeckým institutem Max-Planck v Mnichově pozván k zahraničnímu studijnímu pobytu, od kterého se následně odvíjelo jeho celoživotní profesionální vědecké úsilí. Jeho studium pokračovalo na univerzitách v Oulu (Finsko), v St. Etienne, v Paříži - Creteil, v Remeši, Revmatologickém ústavě v Moskvě, atd. Účastnil se řady vědeckých meetingů v zahraničí – a to nejen v zemích evropských, ale rovněž v USA, Japonsku, Indii a Izraeli. Kromě toho byl ale i např. v Číně, Německu, Itálii či Řecku – jeho práce tak profesora zaváděla do různých končin, čímž mu umožnila načerpat skutečně bohaté zkušenosti – a to jak klinické, tak i praktické.

Za své široké zkušenosti a záslužnou činnost byl přirozeně oceněn řadou vyznamenání. K nejdůležitějším patří udělení Státní ceny (1979), medaile J.E.Purkyně (1984), čestného doktorátu na univerzitě v Remeši (1991) a v neposlední řadě prestižní cena UNESCO za celoživotní přínos vědě z roku 2003. Kromě toho byl čestným členem mnoha spolků – a to jak zdejších, tak i zahraničních. Byl čestným členem Polské společnosti pro interní medicínu, Polské společnosti pro osteoartrózu, Československé společnosti pro Revmatologii a Československé společnosti pro klinickou biochemii, Akademie věd v New Yorku (1987 – 1997), člen redakční rady prestižního časopisu Pohybové ústrojí, v němž dokonce sám publikoval. Mezi lety 1991 – 1997 zastával post vedoucího katedry revmatologie na IPVZ v Praze (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví) a výkonného předsedy Asociace studentů a přátel UK. Řadu let předsedal Společnosti pro výzkum a využití pojivové tkáně v Praze, kterou dokonce sám založil. Jeho celoživotní bádání probíhalo víceméně v Revmatologickém ústavu v Praze (dříve Výzkumný ústav chorob revmatických), který rozšířil do jeho současné podoby a kde od roku 1954 působil jako vedoucí laboratoří pro výzkum pojiva.
 

Česká revmatologie na vzestupu

Jeho ryze profesní život začal v okresní nemocnici ve Vrchlabí, v níž v letech 1953-54 působil jako lékař. Následující léta již byla poněkud odlišná a profesor se jakožto přední světový a celosvětově uznávaný revmatolog a vědec v oboru biochemie pojivových tkání, obzvlášť kolagenu, pohyboval v těch nejvyšších vědeckých kruzích. K úspěšnému praktikování si však nejprve musel připravit půdu. V jeho době byla totiž česká (československá) revmatologie ještě v plenkách – a to doslova. Od roku 1953 v ČSSR fungují dva výzkumné ústavy zabývající se těmito chorobami, a to Výzkumný ústav chorob revmatických v Praze a v Piešťanech. Od této doby, a to především zásluhou prof. MUDr. Františka Lenocha, DrSc., jak uvádí profesor Adam, který po celou dobu trvání Ústavu stojí v jeho čele, se dnes v ČSR nachází několik desítek vysoce vzdělaných odborníků. Vlivem toho jsou již výsledky ústavu uznávány i v zahraničí. O tom svědčí mimo jiné zřízení Ústavu referenční laboratoře s mezinárodní působností pro revmatoidní faktor a spolupráce na tomto poli se Světovou zdravotnickou organizací a dále četné návštěvy zahraničních revmatologů, četná pozvání k účasti na sjezdech i dlouhodobých pobytech, adresované právě pracovníkům VÚCHR.

Své úspěchy však neslavil pouze pražský Výzkumný ústav chorob revmatických, ale rovněž čeští „pojiváři“. Ti během 60. a 70. let hojně vyjížděli na zahraniční stáže - jejich odborná činnost byla známa díky publikacím v zahraničních časopisech a také díky účastem na zahraničních konferencích. Až do sametové revoluce se jejich činnost odehrávala pouze v sekci pojiva, která byla součástí Společnosti pro klinickou biochemii. Po roce 1989 se, vzhledem k novým politickým poměrům, situace poněkud změnila, a sekci pojiva byla umožněna její samostatná činnost pod názvem Společnost pro výzkum a využití pojivových tkání, nyní Společnost pro pojivové tkáně České lékařské společnosti J.E. Purkyně - viz www.pojivo.cz.

„Jezte kolagen - vyživuje Vaše klouby.“

Na půdě VÚCHR, a také Společnosti pro výzkum a využití pojivových tkání, tak získal profesor Adam pevné zázemí pro svou vědeckou činnost, kterou postavil na výzkumu pojiva a kolagenu především. Na toto téma publikoval více než 250 odborných prací a je spoluautorem řady domácích i zahraničních monografií. Celosvětovou medicínu významně obohatila jeho zjištění o vztahu chrupavky a osteoartrózy. Osteoartróza totiž podle něho nepostihuje pouze chrupavku, ale všechny tkáně kloubního systému, včetně vazů, kloubního pouzdra i kloubní kosti. Proto doporučuje zabývat se v tomto případě celým kloubním systémem komplexně a nezaměřovat se výlučně na chrupavku, jak se činilo doposud. Profesor Adam dále jako první na světě popsal: vazbu solí zlata na kolagen při artritidě; změnu syntézy chrupavkového kolagenu typu II na typ I a III při patologických změnách v chrupavce a potvrdil tvorbu granulační tkáně v postižené kosti.

Roku 1991 spatřila světlo světa první profesorova studie prověřující účinnost želatiny a želatinového hydrolyzátu na projevy osteoartrózy. (Adam M., Therapie der Osteoartrhrose. Welche Wirkung haben Gelatinepraparat). Zjistil, že kolagenní peptidy významným způsobem ovlivňují metabolismus buněk a jsou schopné normalizovat jejich činnost – výsledkem působení kolagenního hydrolyzátu je tak podpora přirozené regenerace a obnovy chrupavkových buněk a kloubních tkání. MUDr. Adam se tím stal autorem diety bohaté na kolagenní hydrolyzát. Jádro této myšlenky sám vysvětluje s vtipem sobě vlastním: „Jezte kolagen – vyživuje Vaše klouby. Co je kolagen? Třeba kližka – chrupavka v mase.“

Prof. Adam tak přišel s myšlenkou, že kolagenní hydrolyzát lze pro jeho projevy řadit mezi chondroprotektiva, resp. látky skupiny SYSADOA (Symptomatic slow acting drugs in OA – Symptomaticky pomalu působící léky u osteoartrózy). Tuto teorii prověřil léty klinických výzkumů, studií a praxe, čímž otevřel nový způsob komplexní prevence a možného řešení symptomů a průběhu OA – tedy cestu, jak přispět k pomoci lidem při nepříjemných a mučivých bolestech kloubů.“ Jeho závěry pak potvrdila řada dalších vědců, zejména pak prof. Moskowitz, tehdejší předseda OARSI (Moskowitz R.W., Role of Collagen Hydrolysate in Bone and Joint Disease).

Na základě těchto poznatků založil s dcerou a zetěm roku 1992 firmu Orling s.r.o., která již od počátku spolupracovala s, tehdy nově vzniklou, Společností pro výzkum a využití pojivových tkání. 

Filozofie, kultura, sport a koně

Lze říci, že tím pomyslně završil své celoživotní dílo, v jehož rámci se zabýval problematikou prevence a léčby pohybového aparátu dětí a dospělých. Prof. Adam, pardubický rodák miloval i koně, a i proto se Orling, kromě lidí, zaměřuje i na naše čtyřnohé kamarády – na koně, psy a kočky.

Firma podporuje jezdecký a dostihový sport – lze totiž říci, že celý život koní závisí na zdraví pohybového aparátu. Spolu se ztrátou schopnosti pohybovat se, kůň bohužel velmi často pozbývá i svého práva na život, což si tato nádherná a magická zvířata rozhodně nezaslouží. S filozofií firmy je tedy rovněž neodmyslitelně spjata kultura sportu. Dominuje zde především pomoc zdravotně postiženým sportovcům a veteránům. Veškeré výsledky vědeckého výzkumu a testování v klinické praxi či sportu slouží firmě Orling ke zdokonalování výrobků a prospívají tím všem, kteří je užívají – lidem, koním, psům i kočkám.

Práce profesora Adama, práce Orlingu, je tedy i jakousi aplikací filozofie do praxe – snoubí se v ní zapálení pro věc, klinické a praktické znalosti spolu s inteligencí, výřečností, moudrostí, znalostí a oduševnělostí, která je charakteristická právě pro filozofii. Osobitá firemní filozofie tvoří její esenci, z níž vše, od výrobků až po propagaci, vychází. Profesor Adam tedy nezanechal pouze odkaz výborného vědce, revmatologa a lékaře, ale rovněž odkaz lidský.